sobota 18. dubna 2015

Řezy pražské pindulíny

 Po čtvrteční návštěvě IF Café jsem měla silně cukrářskou náladu. Všechny ty barvy a chutě mě fascinovaly a zároveň inspirovaly. A tak jsem já, zarytá odpůrkyně pečení čehokoliv jiného co je osvědčené a ozkoušené minimálně tuctem lidí, zasedla k psacímu stroji a vymyslela svůj první vlastní recept.
 Můj hlavní požadavek byl, aby z lednice zmizel ten plnotučný tvaroh co mu hrozila brzká doba expirace a jahody, které byly koupené na akci a taky už se tvářily celkem vyčerpaně a mdle. Prostě jsem se chtěla zbavit zbytků, ale zároveň nepéct úplný pel-mel všehochuti. Zároveň jsem ale měla vizi, aby byla tahle sladká neřest lehká, svěží a aby si člověk nemusel každý kousek hned vyčítat. A tak jsem při cestě z práce ještě zaskočila do obchodu pro krabičku malin a tabulku hořké čokolády. Dovolte tedy, abych vám nyní představila Řezy pražské pindulíny.
Co je potřeba:

Korpus:
 3 vejce
 3 lžíce oleje
 1 lžíce kakaa
 1 lžíce na jemno mletých lískových ořechů
 1 hrnek cukru
 3/4 hrnku polohrubé mouky

Ovocný krém:
 1 plnotučný tvaroh
 1 pytlík vanilkového pudingu
 1 hrnek mléka (250 ml - z něj se vaří puding)
 60 ml smetana ke šlehání - výjimečně jsem ji odměřila, kdyby se to náhodou povedlo :-) 
 1 hrnek nakrájených jahod
 1 hrst malin - nedala jsem tam celou krabičku, protože jsem si je syslila do ranního jogurtu  ale záleží na vás :-)
 1 lžíce citrónu
 2 lžíce ztužovače smetany (Smetana fix)

Ozdoba:
 kokos
 hořká čokoláda 

Jak se to splácá:
 Takže postup jsem si psala do sešitu, abych na nic nezapomněla a uznávám, že by potřeboval ještě doladit (především tuhost krému). Ale třeba se nám to ženy společnými silami podaří vylepšit :-). Recept na korpus jsem našla někde hluboko v mámině kuchařce a upravila jsem si ho podle sebe. Takže budu chvíli parafrázovat to, co jsem se tam dočetla :-).
 Nejprve tedy oddělíme bílky a žloutky. Z bílku vyšleháme sníh. Pak do něj za stálého míchání přidáváme postupně cukr, až se nám vyšlehá jemná cukrová pěna. Po lžičkách následně přidáváme žloutky, olej, mleté ořechy a nakonec mouku. Lžíci kakaa dáme až úplně na závěr a těsto budeme ještě chvíli míchat. Až bude mít jednolitou barvu, vylijeme ho do vymazaného a vysypaného plechu (Hera + polohrubá mouka) a dáme péct na 20 minut při 170°C. Těsto však hlídejte, aby se nespálilo a překontrolujte suchou špejlí :-).
 Mezitím, co nám chladne korpus si uděláme puding. Původně jsem ho dělala ze sojového Alpra s příchutí červeného ovoce, ale ženy, to vám byl takový hnus, že jsem ho za stálého míchání raději vylila do záchoda. 
 Takže, tenhle puding se dělá jen ze 250 ml mléka. Kdysi mi to poradila jedna šikovná známá, která pak tenhle základ přidává do másla a spolu s cukrem z něho vytváří naprosto luxusní dortové krém. Jak už jsem psala na začátku, chtěla jsem něco lehčího a tak jsem se snažila všemožně máslu vyhnout. 
 Dáte si tedy vařit cca 200 ml mléka a ve zbytku si rozmícháte sáček pudingu (tak jak jste zvyklé u klasického postupu). Když se vám z mléka začne kouřit přimícháte pudingovou směs. Tahle fáze je trošku náročnější, protože musíte míchat opravdu rychle, aby se vám neudělaly hrudky. Je dobré občas hrnec stáhnout z plotny a pak jej zase vrátit. Díky tomu, že dávka mléka je poloviční, puding tuhne opravdu rychle. Pokud to na vás bude opravdu příliš husté, můžete klidně přilít ještě 2-3 lžíce mléka (občas to dělám, když se mi vytvoří pár hrudek :-) ).
 Puding necháváme chladnout, ale tak aby se na něm neudělal škraloup. Takže jsem si uvařila pěkně kávičku, uklidila jsem si bordel, který jsem vytvořila během skotačení kolem korpusu a sem tam jsem puding v hrnci promíchala.
 Dále jsem tvaroh, smetanu ke šlehání, jahody a maliny smíchala v robotovi, ale můžete použít i ruční šlehač. Postupně jsem přidávala cukr, lžíci citronové šťávy a nakonec vychladlý puding. A zde jsem nejspíš udělala chybu. Jelikož na MTV dávali pořad o mé milované Taylor Swift a do toho mi psala švagrová, nechala jsem krém míchat nejspíš až moc dlouho, takže byl v jednu chvíli téměř tekutý. 
 Po sérii pikantních nadávek jsem šáhla do kredence pro krabičku poslední záchrany, jak já jí říkám. Vždy v ní je prdopeč, vanilkový cukr, potravinářská barviva, aromata,otevřená tabulka čokolády - prostě vše, co by hysterická kuchařka jako jsem já mohla potřebovat ve chvíli totální nouze. Chybí mi v ní už jen stabilizátory a emulgátory. Ze dna jsem tedy vyštrachala ztužovač smetany a přidala 2 lžičky do krému a ejhle ženy, začalo mi to pomalu, ale jistě houstnout.
 Jako poslední jsem tedy dala růžový krém na vychladlý kakaový korpus, posypala kokosem a zalila trochou tmavé čokolády. Opravdu jsem do dnešního rána nevěděla, jestli sem vůbec dám recept. Spíš to totiž v jednu chvíli vypadalo, že budu psát pokračování článku Ema de la Fujtajbl. Ale ráno jsem se ihned rozeběhla vstříc lednici, abych se podívala jestli krém alespoň trochu stuhnul a sice to není úplně perfektní, nicméně jeho malinovo-jahodová příchuť si mě okamžitě získala. A tak jsem se rozhodla, že se s vámi o to podělím. 
 Abych omluvila svou patlavost, připojím na závěr opět pár mouder :-). Tenhle týden jsem se naučila, že dokázat vše na poprvé se prostě v reálném životě nedá. A možná je to tak dobře. Dokonalost je natolik relativní pojem, že pro každého z nás znamená něco jiného. Například pro mě, to byla ta úžasná růžová makronka, co jsem si jí koupila. To byla zhmotněná miniaturní dokonalost. Já se k ní ve svém kulinářském umění nepřiblížím ani náhodou, ale mám možnost si jí koupit a to mi bohatě stačí. A i to moje včerejší plácání považuji za dokonalý večer, jelikož jsem byla až po lokty ponořená do růžového krému. Podařilo se mi tedy už podruhé tento týden udělat z celkem všedních věcí nevšední zážitek.
 Ano, jsem tak trochu patlal a to nejen v životě, ale i v kuchyni. Ale jedno pozitivum to rozhodně má, že v obou směrech se zdá Kávařky, že už jsem našla svůj (ne)dokonalý styl. A to sice styl ledabylé elegance :-)
Emča K.

Žádné komentáře:

Okomentovat