Pošli to dál

 Ženy, za pár dní to bude rok, co jsem zakládala tyhle stránky s cílem literárního sebevyjádření. A musím říct, že jsem ráda za každého z vás, který se alespoň v některém z článků našel :-).

Sauvignon - to je náš skvělý kocour, který má tak trochu autistické rysy :-)

 Celé to začalo vlastně úplně nevinně u popíjení kávičky s Terezkou, která má úžasně inspirativní a pozitivními myšlenkami přetékající blog Sweet melange. Pokud ženy prahnete po receptu na dokonalý cheesecake či muffiny, zabrouzdejte na její stránky a věřte mi, že nebudete litovat. 
 Terezka byla před rokem v Praze na výletě a napsala na svůj facebook, že by si ráda s někým vyšla na kávičku, a tak jsem se zcela spontánně přihlásila. Nutno podotknout, že já spontánní moc často nebývám, ale zde mě ovládl jaký si "dobrý pocit", že by tohle setkání pro mohlo být velmi přínosné. A ve skutečnosti bylo více než to. Po pár dnech jsem se rozhodla, že si založím svůj vlastní blog, který bude takovým mým spisovatelkým koutkem a místem pro vyjádření náhledu na svět tak, jak ho vidím já. Časem se ze mě stala taková mladší verze Briget Jones v kombinaci s Elizabeth Gilbertovou a Halinou Pawlowskou :-)

 Po pár měsících mě oslovila skvělá Baruš Turková, která je taky blogerkou-pekařkou a její stránky Sweet world by Barush jsou úžasně barevné a plné nápadů nejen na pečení, ale i na různé toulky po kavárnách. Sešly jsme se spolu na kávičku na Karlíně a okamžitě jsme si padly no noty. A její krásné tulipány mi celý minulý týden zdobily můj zbrusu nový stůl.
 Uplynul opět nějaký ten čas a sešla jsem se v jiném městě s jinou kamarádkou. Ta již delší dobu zvažovala, že by si také založila svůj blog, a tak jsem ji s chutí popostrčila k jejím vysněným stránkách. Byla jsem ráda, že v sobě našla odvahu a touhu po tom, založit si vlastní stránky bez ohledu na to, co si budou myslet ostatní. A tak si moje kamarádka Adélka z Biana založila blog s názvem Simply Adele, kde se věnuje módě, cestování a psaní o všem, co ji zrovna baví a zajímá.
 Je to neuvěřitelné, viďte ženy, co všechno mohou způsobit tahle naše malá-velká bloggerská přátelství. A jsem nesmírně vděčná za to, že toho můžu být součástí, a že každý den můžu posílat dál ta malá poselství plná tvůrčích slov a životních vizí. Otázkou už jen zbývá, co vám pošlu dnes já :-)
 Vrátím se teď o pár dnů zpět a podělím se s vámi o zážitky z minulého víkendu. Jeli jsme totiž z Honeym za jeho rodiči do Liberce a strávili jsme s nimi krásné chvíle. Zatímco si Honey stavěl svoji novou motorku, mě jeho táta naučil péct skvělý žitný chléb a společně s jeho mamkou jsme vyladily zahradu do velikonočních barev. Nakonec jsme si dali za odměnu úžasnou bezlepkovou roládu se šlehačkou a popíjejíc čaj s rumíčkem jsme se kochali tou nádherou.

 Celý den strávený venku mě fyzicky totálně vyčerpal, ale duševně mi dodal spoustu energie. A hlavně pocit z toho, že konečně po dlouhé době dělám něco užitečného a jsem právě tam, kde mám doopravdy být. 
 Z čeho mám však největší radost je skutečnost, že jsem asi po dvou letech konečně dočetla knihu. Ano ženy, mám s tím totiž problém. S dočtením knih jsem na tom podobně jako Da Vinci s dokončováním obrazů. A to sice tak, že dotáhnu do konce jen to, co má skutečně cenu a co mě baví :-) Takže jsem dočetla perfektní knihu od Osha s názvem Odvaha a musím říct, že pro mě byla více než přínosná. Teď jsem se vrhla na dočítání knihy Jíst, meditovat, milovat a nutno říci, že absolutně nechápu jak jí můžu mít rozečtenou už skoro rok, když je tak čtivá... 

 Takže dnešní poselství zní, dočítejte svoje knihy, dokončujte svoje příběhy a když něco začnete s velkou chutí vytrvejte v tom. A věřte tomu, že někdy jak se trapně říká, i cesta je cílem. Pro mě je tou novou stezkou odvahy touha po zdravém životě, skvělém bydlení a po poličkách plných dočtených knih :-)

Ema, která tajně doufá, že by jednou mohla mít na polici

svoji vlastnoručně napsanou knihu :-)