Fichtláci!

 Bylo nebylo, za devíti kopci od Liberce se v údolí rozprostírá malá vesnička s názvem Všelibice. Kdysi dávno pár moudrých hlav rozhodlo o tom, že na tomto posvátném místě se každý rok bude konat sraz fichtlů. A netrvalo tomu dlouho a nastal patnáctý ročník, na kterém jsem nechyběla ani já :-) Pohodlně se usaďte ženy, naražte přilbice a vraťte se se mnou o dva dny zpět na jeden z nejlegendárnějších zážitků v mém životě.

Fichtláci!

Je vám nejspíš jasné, že účast na této zcela kuriózní události jaksi nebyla z mé hlavy. Když jsem se před rokem seznámila s Honeym a došlo na takovéto první povídání o zálibách, byla jsem poučena o tom, že jeho bezmeznou láskou jsou motorky. Lépe řečeno starší motorky typu pionýr a čézet... Buďte v klidu ženy, také jsem absolutně netušila o čem mluví :-) Každopádně po první společné projížďce na jeho černé máše z roku šedesát mi bylo jasné, že tuhle vášeň s ním budu s radostí sdílet. Upřímně jsem vděčná za to, že to není další páprda posedlý gaučingem a fotbalovou mánií.

Pionýři, pionýři, malované fichtly... :-)

 A tak jsme se spolu párkrát svezli a zažili nejeden zajímavý výlet v libereckých končinách. Časem samozřejmě došlo i na různé motoakce a srazy. A tohle měl být zážitek roku :-). Upřímně se mi tam ženy moc nechtělo. Byla jsem po dalším stresujícím týdnu v práci vyřízená jako žádost o dávky na finančním úřadě. Akce začínala už v pátek, ale jelikož si muži chtěli udělat pánskou jízdu dorazila jsem na místo až v sobotu ráno. Vynechám pasáž o tom, jak jsem místo pátečního večerního odpočinku a lebedění na zahradě, které jsem měla v plánu vyrazila za přáteli na Žižkovské pivobraní a juchala tam až do ranních hodin :-)
 V sobotu jsem tedy dorazila na místo a připadala jsem si jako totální outsider... Byla jsem tam jako jedna z mála žen, ještě ke všemu blondýna a (nedej bože) z Prahy :-) Spanilá jízda na sebe však nenechala dlouho čekat, a tak jsem pouze pozdravila pár známých Fichtláků a vyrazili jsme směr Český dub.
 Řeknu vám ženy, že tolik motorek jsem opravdu pohromadě ještě neviděla... Ale co víc, ta vášeň kterou k těmto mašinám všichni cítili se nesla vzduchem a mísila se dýmem vycházejících z výfuku v šedý oblak plný nadšení. Cestou nás míjeli jezdci snad všech věkových kategorií od šestnáctiletého chlapce, který s sebou vezl svou o pár měsíců mladší dívku, přes čtyřicetiletou ženu v lyžařské kombineze až po starce v důchodu s malou červenou lékárničkou připevněnou na zadním nosiči motorky.

Dream - mototeam :-)

 Skoro každý z účastníků měl svůj motorkářský outfit dokonale promyšlen. Někdo se hlásil k příslužnosti gangu tričkem, jiný podporoval svou oblíbenou značku motorek logem na džínové vestě a dokonce se našli i tací, kteří měli masky, rohy na helmách či dobové pláště z druhé světové války.
 Po cestě jsme samozřejmě nevynechali klobásu s hořčicí, nealkoholického Lobkowice a pokec s ostatními Fichtláky. Bylo skvělé, jak každý měl neuvěřitelný příběh, který se vázal k jeho stroji. Většina těch nadšenců si koupila pionýra někde přes bazar a sami si ho doma dali do kupy.
 Odpoledne následovalo grilování a různé soutěže ve formě překážkových drah, kam jsme se vydali fandit. No a nakonec jsem se do jízdy zapojila i já ženy a osedlala jsem prakticky každý druh stroje, který jsem viděla. Řídila jsem podruhé v životě pionýra, se kterým mi to mimochodem jde líp jak s autem :-). Pak jsem si osedlala babetu, místní chlapci mě svezli v dněpru a dokonce jsem se posadila za volant trabanta... No prostě, kde byla příležitost něco zkusit, šla jsem do toho po hlavě.

Zdolávání nezkrotné lávky... A ne, nejsem to já :-)

 Byl to naprosto vyčerpávající víkend, plný rychlých startů a prudkých dojezdů, došlo samozřejmě i na nějaký ten karambol a modřiny. O to víc jsem ale odhodlaná se dalšího ročníku zúčastnit na své vlastní mašině, kterou si do té doby rozhodně pořídím :-) 

Emča