Přání se mají plnit...o Vánocích :-)

 Tak Kávařky... Už i já mám ježíškovu dílnu za sebou. Před pár minutami jsem dobalila poslední dárek a při utahování zlaté smyčky jsem si uvědomila, kolik drobností musím ještě dokoupit. Žádnou paniku, říkám si a s chutí dopíjím poslední doušek lehce kyselého čaje, co mi již půl hodiny stydne na stole. 

Ježíšek dal letos přednost puntíkům a zlaté barvě :-)

 Již několikátou sezónu po sobě si zásadně při balení dárků pouštím Prázdniny. A i když tuhle komicky groteskní romantickou slátaninu znám nazpaměť, nikdy mě nepřestane bavit. Vzpomněla jsem si opět na svou stálici mezi kamarádkami Elenku, která moje nadšení při sledování tohoto filmu vždy sdílí. Každoročně se smějeme hláškám, které pronáší zcela nešťastná a neopětovanou láskou zničená Iris. 

Veselé Vánoční hLody!

 Tak ženy je za námi třetí adventní neděle. A bláznivé předvánoční šílenství pomalu vrcholí. Obchoďáky opět praskají ve švech. Odevšud se více než veselé zvonění rolniček linou cinkavé zvuky tření nákupních košíků. Z internetu na nás útočí všemožné re-klamy typu 1+30 zdarma a člověk z těch možností výběru a blikajících světel akorát získává pomalu náběh na epileptický záchvat :-)

 Pro mě jsou Vánoce spíše svátky klidu a míru, takže mě tahle předvánoční džungle zcela nechává chladnou. Naopak se snažím hledat a zachytit každý drobný náznak té pravé vánoční atmosféry. Cítím ji v každém objetí se svou mamkou, když se obouvám mezi dveřmi. V závanu skořice, hřebíčku a pomeranče, když procházím kolem trhu na Náměstí Míru vstříc bytu na Vinohradech. I v každém polibku pod jmelím :-)

Nazdar Bazar

 To jsem se zase do něčeho uvrtala, říkala jsem si minulou neděli hned po tom, co jsem začala vytahovat první kusy oblečení ze svého mini-pindulínského kufříku. Jen abych vás ženy uvedla do děje, zúčastnila jsem se malého bazárku v Café Neustadt. 

 Už dávno jsem si chtěla vyzkoušet jaké to je, být mezi prodávajícími. Ne, že by mi ty roky strávené po brigádách za stojany se značkovým oblečením nestačily. Jen jsem poslední dobou začala vyklízet svůj pokoj a připravovat se na blízké stěhovaní do Javorové čtvrti. A na přetřes přišel samozřejmě i můj šatník.

All by myself weekend!

 Ženy, zatímco máme za okny první přívaly sněhu, já mám ve svém pokoji prakticky jaro. Nevím jestli jsem se vám zmiňovala, ale coby zahradnice mám asi stejný potenciál jako notorický alkoholik na definitivní vyléčení - tedy nulový. 

 Avšak zázrakem se mé polomrtvé květiny před několika dny vzpamatovaly a rozhodly se, že začnou kvést. Orchidej je prakticky před rozpukem a má vánoční hvězda, která z mě neznámých důvodů přežívá na mém parapetu od loňských svátků, a o které moje mamka tvrdí, že už rozhodně nikdy nepokvete, se začíná barvit do ruda :-)

Být, Bydlet, Obyvatel, Byt :-)

 Tak nějak zní ta (vy)jmenovaná slova, která kolem mě poslední dobou lítají :-). Víte tenhle sen o vlastním bydlení si hýčkám už dlouho. A vidina toho, jak pro své kamarádky peču koláče, miláčkovi podávám pivo z lednice nebo vůně lívanců, která provoní každou neděli můj byt je pro mě opravdu velkou touhou.

Bez kávy po ránu jsem vážně na ránu!!! Zdroj: Pinterest.

 Jednou jsem se již pokusila tento svůj sen zrealizovat. Ale prakticky skončil ještě dřív než začal. A tak po dvou letech sbírání odvahy, střádání peněz a hledání toho správného místa jsem se konečně rozhodla do toho jít se vší parádou a dotáhnout jednu ze svých největších životních vizí do konce :-)

Vinohradský SEN

 Tak tu oficiálně máme podzim. Kromě barevného listí nás začíná mordovat londýnské počasí a mě momentálně i zmutovaný virus chřipky, jehož číslo snad ani neodpovídá tabulkám WHO. A tak abych si zkrátila dlouhou chvíli (jelikož mě má zběsilá hyperaktivita ani v nemoci neopouští) budu vám teď chvíli vyprávět o místě, které se mi doslova vrylo pod kůži.

Podzimní švestkový koláč

 Ženy. Minulý víkend jsem zažila naprosto fenomenální párty pro jejíž příležitost jsem upekla švestkový koláč. Původně se měl podávat můj tradiční Mrkváč, se kterým jsem si opravdu jistá. Nicméně přemíra švestek, která se z ničeho nic ocitla na mém kuchyňském pultu mě donutila jednat :-). A tak vám dnes místo pravidelné dávky emocí, přináším recept na zcela improvizovaný podzimní švestkový koláč, který měl takový úspěch, že jsem ho tento týden pekla již podruhé.

...jsem velmi šťastná...

 Zdravím vás ženy. Tak jak se vám daří? Omlouvám se za svou (zcela neplánovanou) odmlku, nicméně mě přepadla jakási tvůrčí krize. Bohužel i mě, ženě jenž mele pantem od nevidím do nevidím se občas stane, že nemá co říct. 

 Ve filmu Anna a Král říká vládce Siamu učitelce z Anglie, že "když mnohomluvná žena neříká nic, její ticho je ohlušující". A stejně tak se poslední dobou cítím při pohledu do svého zápisníku kde mě oslepují jeho prázdné, bílé stránky. 

Stará hi(p)sterka!

 Zdravím vás ženy po delší odmlce. Tohle léto bylo doslova a do písmene vyčerpávající. Získala jsem nové přátele (což se svým talentem pro nevhodné komentáře považuji doopravdy za zázrak), zážitky a zkušenosti. No a aby se to takříkajíc karmicky vyrovnalo přišla jsem o několik pár (set) korun na účtě a nespočet mozkových buněk, které jsem hromadně povraždila nezřízeným popíjením (nejen) vína :-).

Letem světem horkým létem aneb moje cesty napříč republikou

  Svůj život mám poslední dobou sbalený do takové malé černé tašky (kterou občas vyměním za hnědý příruční kufřík) a tak nějak projíždím republiku křížem krážem. Budu vám teď chvíli vyprávět o tom, co všechno se dá stihnout během 10 dnů. A jen abych vás uvedla do obrazu ženy, ani jeden z těchto výletů nebyl plánovaný :-)

Paříž. Město světel lásky, a to tak že bez nadsázky

Ti z vás, kteří mě sledují na facebooku vědí, že jsem nedávno na pár dní vyměnila pražskou lokalitu za tu pařížskou. Víte, tenhle výlet si slibuji už od maturity, což už nějaký ten pátek je. Ve městě jsem pobyla jen pár dní. I tak mě ty strávené chvíle v romantických uličkách přímo vystřelily na měsíc. A to ani ne tak díky srdíčkové atmosféře jako spíš kvůli neskutečnému gastronomickému ráji a kulturnímu životu, který tato metropole nabízí :-).

 Zájezd jsme si koupily společně s Péťou již před několika měsíci u jedné známé cestovní kanceláře. Jednalo se o klasický prodloužený eurovíkend prakticky za pár kaček. Výměnou za to, jsme získaly nejen super pobyt ale také lehce zkřivená záda z jinak celkem luxusního autobusu. Ale jak se říká, každá krása něco stojí a tenhle zážitek nebyl výjimkou :-).

Honey

 Normální romance já prostě fakt nevedu. Na druhou stranu, co je normální? To, co odpovídá většině? Opravte mě, pokud se mýlím, ale zdá se mi, že život je všechno jenom ne normální. A i když to občas není zrovna procházka růžovou zahradou, neměnila bych :-).

 Dnešní čtení je tak trochu pokračování Tinder článku, který jsem napsala před pár dny. Už jsem se vám svěřila, že poslední schůzka pro mě byla něčím zvláštní. Teď vám tedy budu chvíli vyprávět o tom, jak jsem nečekaně potkala parťáka do (ne)pohody.

 To odpoledne ještě než jsem vyrazila, řekla jsem si, že tohle je definitivně poslední Tinder schůzka, ať už to dopadne jakkoliv. Během těch předchozích jsem si dala hodně záležet na tom, abych udělala co možná nejlepší dojem. Perfektní manikůra, make-up, vybraný slovník plný cizích pojmů i vlasy jako ze žurnálu. Říkala jsem si, že přece nevyděsím potenciálního chlapce hned na začátku. Nemusí přece hned vědět, že mám sklony k hysterii když se ztratím, že se bojím skákacích hradů, že mým největším snem je zažít intergalaktickou párty a že občas mluvím jako ukrajinský stavař.

Rybízové muffiny

 Dnes vám přináším po dlouhé době recept, jak se zbavit přebytečného sezónního ovoce v podobě třešní, meruněk, borůvek, jahod a v mém případě rybízu. Máme toho teď všichni plné zahrady. A kdo stejně jako já nedisponuje kusem zeleně, může se obrátit na nekonečné zásoby pultů Vietnamských prodejců. Osobně jsem však rybíz ukořistila na jedné návštěvě, a jelikož o jeho čerstvosti a původu nebylo pochyb (což se u některých již výše uvedených prodejců říci nedá) pustila jsem se hned po návratů domů do pečení.

Road Trip aneb neskutečná dámská jízda

 Když jsem vloni navrhovala Elence, že bychom mohly společně vyrazit na menší road trip po Jižních Čechách nečekala jsem, že to bude až takové dobrodružství. Po několika krátkých setkáních jsme si mezi řečí vyměnily pár typů na místa, kam bychom mohly jet. A než jsme se nadály byl čas odjezdu. Nyní si můžete Kávařky počíst, jak ten náš malý putovní výlet probíhal. 

EMAncipace

 Půl třetí ráno. Nedýchatelný vzduch. Ze sídliště se ozývá jen letmé cinkání zvonkoher, které sem tam rozehraje letní vánek. Dívám se na hodinky, podruhé, potřetí. Zapínám iPod. Ale i přes svůj nabušený playlist mě ta ohlušující myšlenka prostě nenechá být.

"Je zajímavé jak si úspěchy kompenzuješ ten nedostatek". Tahle věta mě pronásleduje už pár týdnů. Pochází z jedné Tinder konverzace s celkem povrchním mužem, který si podle mě ani neuvědomil, co ve mě svými slovy spustil. Psali jsme si hodiny o tom, co od života očekává on a co já. Neshodli jsme se ani v jednom z cca deseti bodů, který jsme každý měli na svém seznamu. V tu chvíli to nebylo podstatné protože jsme rozhodně neplánovali společnou budoucnost, ale přesto to pro mě mělo nesmírný význam. 

Tinder Story

 Tinder. Když jsem ten název slyšela poprvé z úst mojí známé, dost mi to asociovalo nějakou starou počítačovou hru. Něco jako Tetris. Právě před několika týdny, někde mezi popíjením horké kávy a ukusováním čokoládového dortu se moje kamarádka s nadšením dala do vyprávění o téhle (pro mě nové) sociální síti.

 Z toho co říkala jsem pochopila, že jde vlastně o takovou rychloseznamku, která vyhledává lidi ve vaší blízkosti, se kterými potencionálně můžete někam vyrazit. Pro mě jako pro totálního sociálního lenocha ideální příležitost se seznámit, říkala jsem si.

 Co se týče randění, je pravdou, že jsem za posledních pár měsíců celkem zrezavěla a stal se ze mě spíš teoretik než praktik. Ještě ten den jsem si tedy Tinder nainstalovala. Poháněla mě zvědavost a zčásti asi taky touha poznat někoho nového. Ale více než cokoliv jiného jsem chtěla zjistit, co vlastně muži v takových koutech internetu hledají.

Perníkové bábovky s čokoládou

 Zdrávas milovnice (a nyní již i milovníci) kofeinu :-). Dnes jsem totiž zjistila, že moje stránky navštěvují i pánové, což mě nesmírně těší, takže své pozdravy už nejspíš nebudu zaměřovat jen na něžné pohlaví :-). Takže pánové vítejte a dámy chopte se vařeček a jdeme péct mini bábovky.

Adrenalin na Šumavě

 Tak jsem se úspěšně vrátila z týdenního pobytu na Šumavě a nutno říci ženy, že spíše připomínal Faktor strachu než dovolenou :-). Hned v úvodu bych vám asi měla říct, že jsem tam byla pracovně a tudíž se nejednalo zrovna o pohodovou dovču. I tak jsem si ale chvíle na horách užila a dnes vám chvilku budu vyprávět o tom jak jsem se tam měla. Můžete třeba dnešní článek pojmout jako inspiraci pro letní výlet :-) 

 Šumavský Zadov jsem navštívila podruhé v životě a místo je to jako stvořené pro relax. V téhle době tam ještě není příliš turistů, takže jsem si každý den mohla vychutnat ticho lesa. A taky jsem toho hned po příjezdu využila.

Švédský Zvonkař

Tak tohle se vážně může stát jenom mě. Sedím a nevěřícně zírám na telefon. SMS zpráva však hovoří zcela jasně: „Nejsem si úplně jistý, jestli i ve Vašich nejdivočejších snech tušíte, že Vás tu lákám do trojky. Přeji dobrou noc.“

Tímto způsobem jsem tedy obdržela nejšílenější návrh za svou dosavadní milostnou kariéru. Víte, mezi námi ženami, nejsem žádný puritán, ale soudnost mám jasně vymezenou. Abych vám to osvětlila, musím se vrátit na začátek tohoto velmi kuriózního příběhu, díky kterému jsem si mohla v mém pomyslném deníčku zaškrtnout další poprvé.  

  Vše to začalo před několika dny. V práci byl trochu šrumec, protože přes noc vytopila voda z ucpaného záchodu dvě poschodí a nám přestaly fungovat všechny zvonky a hodiny na patře. A tak jsem si seděla za svým psacím stolem, věnovala se práci, když v tom vešel do dveří vcelku sympatický třicátník s lehkým strništěm a tmavě modrou košilí.

Neuvěřitelný týden

 Začátek víkendu, postel. Jsem totálně na dně svých fyzických i psychických sil, ale ten úžasný pocit z dosaženého cíle (a ne jednoho) ženy, ten je k nezaplacení :-). Už dlouho jsem neměla tak naplněný týden jako teď a jsem za něj neskutečně vděčná. 

 Minulý víkend jsem se totiž rozhodla pokořit ne jednu, ne dvě, ale hned pět zkoušek během jednoho týdne. Což by nebylo zase takové drama, kdybych během toho ještě každý den nechodila do práce a současně se nerozhodla, že zdolám svých prvních běžeckých 12 kilometrů :-). Prostě jsem si vytyčila jeden cíl za druhým, až se mi týden znenadání změnil v překážkovou trať.  A jak že těch následujících šílených sedm dní probíhalo?

Jak si splnit sen aneb návod, jak zdolat horu (Paulo Coelho)

 Sedím na dřevěné židličce, zcela vyčerpána. Z růžového šálku doluji poslední kapky kávy. Hodiny na zdi neúprosně odpočítávají minuty do mé další zkoušky a studentské delirium nebere konce. Právě v takových chvílích, kdy jsem unavená, zoufalá a síly mi dochází, se ve mě bere touha všechno vzdát. 

Kokosové muffiny s citrónem a čokoládou

 Blíží se nám léto, ale vysoké teploty jsou prozatím v nedohlednu. A tak jsem se rozhodla si trošku léta přivolat alespoň v kuchyni. Vykouzlila jsem tedy (opět v rámci prokrastinace) lehce tropickou variaci muffinů s kokosem a citrónem. 

 Ještě než se pustíme do toho pečení chtěla jsem vám Kávařky moc poděkovat. Už jsou to totiž skoro dva měsíce, co jsem pro sebe i pro vás začala psát tento blog. A musím přiznat, že mi to poslední dobou činí čím dál větší potěšení. Jsem ráda, za vaši podporu, povzbuzování a milou energii, kterou tu mezi sebou máme :-). 

Tvarohový koláč s ovocem

 Tak mi začalo zkouškové období. A to znamená spoustu času věnovaného učení a málo příležitostí něco napsat. Jsem samozřejmě typická studentka, která jakmile obdrží první upomínku na zapsání se na zkoušku do SIS, okamžitě začne vymýšlet všemožné aktivity, jen aby se nemusela učit. Přesně tímhle způsobem tedy vznikl Tvaroháček :-).

Jablečný koláč

 Byl krásný slunečný den a já se v práci nudila. Věděla jsem, že večer budu mít byt jenom sama pro sebe. A tak jsem se rozhodla tuto příležitost využít k pečení :-).  

 Přináším vám tedy recept na výborný jablečný koláč, který mi společně s kávou a východem slunce byl o víkendu příjemným společníkem při mém probouzení a život byl hned o něco sladší. Nebo tedy o dost :-)

Můj pan Darcy

Tento milostný příběh se odehrál před více než rokem. Je to jeden z těch, který se u nás žen vyskytne jen jednou za život. Krátký, ale o to víc intenzivní stav extáze a poblouznění, na který pak vzpomínáme i ve stáří. Ráda bych vám ho teď Kávařky převyprávěla. Proto se usaďte, vraťte se spolu se mnou do loňského léta, chopte se svého šálku a poslechněte si příběh (ne)jedné z vás :-)

Bylo horké letní odpoledne. Jedno z těch, kdy je prakticky nemožné být venku. Na okraji Prahy v obležení sídlištních paneláků si prostě vysoké teploty neužijete, ať se snažíte sebevíc. Dovolená mi pořádně ještě ani nezačala a já už měla pocit, že se unudím k smrti. Po pár dnech strávených s kamarádkami u šálku horké kávy nebo na zmrzlině se mi zdálo, že jen stereotypně mrhám časem. Proto mě myšlenka na koncert, který mě ten večer čekal, nechávala naprosto chladnou. I když zjištění, že se akce zúčastní celkem osm lidí, z nichž čtyři jsou členové kapely mě přimělo k úsměvu.

Mama Boys

  Nenechte se zmást názvem. Článek sice pojednává o dnes celkem populární mužské skupině, jenž momentálně dobývá domácí scénu. A i když mezi jejich nejznámější hity patří například "Má máti umí všechno nejlíp" či "Jen má máma ve všem pravdu má", nejedná se o hudební soubor.

 Ach ano ženy, bohužel nám dnes vyrostla nová generace mužů. Zatímco gentleman obecný je u nás prakticky vyhynulým druhem, mamánek nepřizpůsobivý se začíná hojně rozšiřovat. Nechápejte mě prosím špatně. Úcta k rodičům, je podle mě věc důležitá a zcela samozřejmá. Avšak nepřestřihnutá pupeční šňůra u chlapců ve věku 25 let a výš, mi přijde stejně sexy jako ponožky v sandálech. Dechberoucí fixace na matku, jenž je mnohdy silnější než kdejaký krém na zubní protézu mi občas přijde až zarážející. Během následujících řádků zjistíte, jaký byl můj život s mamánkem.

Odpoledne s Myšákem

 Miluju prosluněné víkendy. Beru je jako odměnu za těžkou práci během týdne. A jelikož jsem výjimečně neměla přednášky a zkouškové období se pomalu přibližuje, hodlala jsem si ho patřičně užít.

 Konečně jsem našla parťačku na léto, co se mnou vyrazí do Paříže. Tohle město je mou srdeční záležitostí a to hlavně kvůli umění, módě a dobrému jídlu :-). Nikdy jsem tam ale zatím nebyla a tak znám toto město lásky pouze z filmů, knížek a fotek, které dávají moji známý na facebook. Už roky si slibuju, že se tam pojedu podívat. Ale buď nebyly peníze, čas nebo ta správná osoba, se kterou bych chtěla jet. No a konečně se spojily všechny tři faktory dohromady a koncem července vyrážím na svou první Tour de Paris. 

Řezy pražské pindulíny

 Po čtvrteční návštěvě IF Café jsem měla silně cukrářskou náladu. Všechny ty barvy a chutě mě fascinovaly a zároveň inspirovaly. A tak jsem já, zarytá odpůrkyně pečení čehokoliv jiného co je osvědčené a ozkoušené minimálně tuctem lidí, zasedla k psacímu stroji a vymyslela svůj první vlastní recept.
 Můj hlavní požadavek byl, aby z lednice zmizel ten plnotučný tvaroh co mu hrozila brzká doba expirace a jahody, které byly koupené na akci a taky už se tvářily celkem vyčerpaně a mdle. Prostě jsem se chtěla zbavit zbytků, ale zároveň nepéct úplný pel-mel všehochuti. Zároveň jsem ale měla vizi, aby byla tahle sladká neřest lehká, svěží a aby si člověk nemusel každý kousek hned vyčítat. A tak jsem při cestě z práce ještě zaskočila do obchodu pro krabičku malin a tabulku hořké čokolády. Dovolte tedy, abych vám nyní představila Řezy pražské pindulíny.

Hořkosladký den

 Čtvrtek ráno, náměstí Jiřího z Poděbrad. Praha se probouzí do jarního dne. Je devět ráno a slunce praží, jakoby bylo spíš léto. Zatímco jsem čekala na svou kamarádku, mě ťukla do nosu opojná směs vůní z nedalekých farmářských trhů. Když jsem při pohledu na hodinky zjistila, že mám ještě pár minut než Patricie dorazí, vykročila jsem vstříc stánkům nacházejících se v blízkosti kostela.

 Čerstvé ovoce i zelenina, spoustu druhů pečiva a koláčů. Nespočet barev květin i dřevařské výrobky. To vše trhy nabízely, stačilo jen natáhnout ruku... Bylo těžké odolávat všem těm vjemům, úsměvům prodejců a nabídkám ochutnávek, ale dokázala jsem to. Těšila jsem se na snídani a cestou do Coffee Room mě vidina odmítnutých sladkostí neustále odváděla od konverzace. Hovory o životě, které se svými kamarádkami vedu, mě vždy velmi baví. A na dnešní setkání s Patricií jsem se těšila o to více, protože jsme se hodně dlouhou dobu neviděli.

Coffee Room

  S mojí kamarádkou Patricií jsme se neviděly měsíce. Moc jsem se těšila na naše společné setkání a byla jsem ráda, že místo, kde jsme se měly sejít nechala na mě. Po malém průzkumu na Instagramu jsem zvolila Coffee Room.
 Musím tedy přiznat, že je to doslova a do písmene room, tedy pokoj. Kavárna je opravdu maličká, ale o to víc je podle mého názoru útulná. Hned u vchodu vás uvítá modré kolo opřené o zeď a celkový prostor působí velmi příjemným dojmem. Dřevěný bar nám nabízel mnoho sladkých, pečených dobrůtek od cookies, přes mrkvové cupcaces až po banánový chlebíček. Ale náš cíl byl jasný. Obě jsme se třásly na snídaňové menu. Patricie si objednala jasmínový čaj, croissant s lososem a domácí jogurt s müsli. Mou volbou byly toasty s vejcem a avokádem a tradiční flattwhite.

 Čaj servírovaný v karafě, kávička ve skleničce a oboje na dřevěném tácku s logem podniku. Způsob jakým se vám jídlo a pití podává je podle mého názoru polovina zážitku a na tomhle místě, jsem byla nadmíru spokojená. 

Kefírová buchta s kokosem (Kefírovka)

  A máme tu nový den a spolu s ním i recept, který jsem vám včera slíbila. Jak jste se mohli dočíst v článku Ema de la Fujtajbl, občas to při mém pečení vypadá jako při protipožárním cvičení, či jako po výbuchu plynu. Tak to prostě je. Nebudu ze sebe dělat nějakou roztomilou kuchařku, která vše zmákne na poprvé a jejíž všechny produkty jsou zralé na Instagram. Chybami se prostě člověk učí, důležité je se nevzdávat a zkoušet to znovu a znovu, dokud nejsme s výsledkem spokojeni. A to platí nejen v kuchyni, ale i v životě :-).

 Včerejší den, byl celkem náročný. Unavená, s náladou  na bodu mrazu jsem dorazila domů a nervózně poklepávajíc prsty o desku stolu jsem vymýšlela, co budu další den snídat. Z lenosti a nedostatku surovin jsem sáhla do kredence pro archivní kuchařku mojí mamky a za necelou hodinku se zrodila má první kefírová buchta. S radostí vám jí nyní přináším jako typ na rychlou sladkou tečku nejen ke kávě, ale když potřebujete vyklidit spíš a nechce se vám experimentovat :-).

Ema de la Fujtajbl

 Dnes vám přináším rýmy o tom, jak to u mě doma vypadá, když vařím (nejen) podle internetových receptů.  Občas mi ty google typy, přijdou spíš jak hloupé vtipy. Ne že bych byla ten typ holky, co stěží uvaří instantní polévku. Vaření a pečení mám ráda. Občas se i něco povede, pokud je samozřejmě ta správná konstelace hvězd. Pravdou bohužel je, že nejsem žádný kulinářský talent a navíc jsem nešika od přírody. Takže by mi nepomohlo, ani kdyby mi někdo k postupu udělal prezentaci v Power Pointu.

 Ani pečlivé vážení a odlévání do mističek se u mě neosvědčilo, jelikož si pak připadám jako chemik. Proto není divu, že mi sem tam z hrnce vyjde pára ve tvaru hřibu. Je mi jasné, že při každém mém pokusu o vaření či pečení si gastronomičtí bohové rvou v nebi vlasy a drží minutu ticha za padlé potraviny. Když to shrnu, je vám myslím jasné, že se na ty kulinářské výtvory co sem dávám dost nadřu :-). A jak, že ty hokusy pokusy vypadají?

Mrkvový dort (Mrkváček)

 Tak ženy máme tu páteční večer. Pro někoho signál hodit nohy nahoru a otevřít si lahvinku, pro jiné vybrat nejlepší outfit a vyrazit do víru velkoměsta. Pro mě to dnes není ani jedno ani druhé, jelikož čekám delegaci z Moravy. A jedná se o návštěvu ne zcela obyčejnou. Můj bratranec se v červnu žení a veze naší rodině představit svou milou nastávající. Proto jsem byla oslovena s prosbou, jestli bych mohla uklohnit u nás doma oblíbený Mrkváček. No a tak z moci mi svěřené vám nyní přináším recept na mrkvový dort, jenž možná názvem příliš nelahodí nicméně chutná fantasticky :-)

Moje dvorní kavárna

 Byl to zvláštní den. Sobota ráno, klasická pěší trasa Hlavní nádraží směr Lazarská. Půlka Prahy v tuto nekřesťanskou dobu spí, druhá se vrací z mejdanů. Z šedého nebe sem tam padla kapka deště a stejně jako bylo líné počasí, tak i mě se ten den pranic nechtělo.

 A tak jsem si to loudavým krokem pajdala do školy. Zasedla jsem do dřevěné lavice, poslouchala výklad, ale v hlavě jsem měla jen neuspokojenou touhu po dobré ranní kávě. Má instantní, v rychlosti barbarsky připravená mi byla ten den spíše ku škodě, než-li k chuti.

 Když tedy profesor ukončil svůj monolog dřív a já zjistila, že mám skoro hodinu plonkovou, ani vteřinu jsem neváhala a vyrazila za roh spravit si chuť.

Moje Bestofky aneb článek o přátelství

 V pohádkách se říkává, že láska je silnější než smrt. Podle mě však existuje mnoho podob lásky. Mateřská, partnerská, milenecká nebo třeba láska ke kávě :-). Můžeme vlastně milovat kohokoliv i cokoliv. Je však jeden druh, který je dnes čím dál tím vzácnější, jelikož je ho pomálu a tím myslím přátelství.

S Vendulkou na kávičce.

 Nevím jak vy, ale já jsem opravdu nikdy moc přátel neměla, protože jak už jsem psala v článku Stručné Rezimé, potrpím si spíše na kvalitu než na kvantitu. A taky nejspíš proto, že je se mnou celkem těžké vyjít :-). Sehnat dobré přátele je v dnešním světě stejně těžké, jako najít čokoládový dort po kterém se netloustne. A jak, že se taková kamarádka pozná?

Štěstí - věc volby

 Knihy o pozitivním myšlení, ani podobné "manuály na život" nečtu, protože podle mě se nedají vytvořit nějaká obecná pravidla pro žití, jelikož u každého funguje něco jiného. Na toto životní motto o štěstí jsem si přišla sama. K němu mě však vedla dlouhá a strastiplná cesta. Nicméně není růže bez trní a stejně tak beru i svou životní pouť.

 Faktem je, že dnes jsme prakticky každým okamžikem na nekonečném rozcestí osudu. Volíme zda vstaneme pravou či levou nohou, vezmeme si modrý či růžový svetr, jestli si dáme ke snídani čaj či kávu (jasně že kávu :-) ). Každá z těchto možností ovlivňuje volbu nadcházející. To vše určuje náš den, a den zase ovlivní náš týden. A tak běží, ten náš životní kolotoč. Přináším vám nyní jeden ze svých příběhů, který ovlivnil mých posledních 365 dní. Osobně totiž měřím roky podle událostí, které jsou pro mě důležité, nikoliv podle Silvestra.

Kočkafé Freya

 Deprese hlubší než Mariánský příkop. I tak by se dalo popsat mé tehdejší rozpoložení. Hledala jsem, čím si zaměstnat mozek, abych se trochu vzpružila, nicméně se mi to nedařilo. A tak jsem zasedla k počítači a začala hledat podnik, kde bych si dala nějakou tu kofeinovou vzpruhu, ale kde bych se zároveň odreagovala nějakým nevšedním zážitkem. Vzpomněla jsem si, že před několika dny dávala kamarádka na svůj facebook pár fotografií z nějaké kočičí kavárny a tak heslo pro google vyhledávač znělo jasně a to sice kočkafé.

Maková bábovka s lentilkami a džemem (Makovka)

 S radostí vám přináším první tip na sladkou dobrotu ke kafíčku. Jelikož jsou Velikonoce je pochopitelné, že většina z vás už doma peče beránky a mazance. Osobně jsem však sáhla během letošních svátků po tradiční bábovce, jelikož na beránka nemám formu a na mazanec zase nervy.

 Jedná se o kombinací tradičního rodinného receptu na bábovku, který se u nás dědí z generace na generaci, a který je pravděpodobně ve všech rodinách stejný :-). Ale, abych jej trošku zmodernizovala doplnila jsem ho o mák a lentliky.  Opravdu nejsem zdatná kuchta buchta ani gastronomický mág, a proto si myslím, že když jí dokážu splácat já, tak  to zvládne upéct opravdu každý. Sama za sebe přiznávám, že mě nebaví při pečení vážit suroviny, takže používám jednoduchou, léty osvědčenou míru a to sice "hrnek".

Co čekati od Čekárny

 Páteční ráno lehce rozespalé avšak prosluněné. Přímo vybízelo k rannímu běhu, nakonec jsme se s mamkou však domluvili, že raději zajdeme do fitka. Obdivuji moji skvělou mamku "sporťandu". Ve svých téměř padesáti letech se mnou minulý týden uběhla přes sedm kilometrů a v posilovně se též nenechá zahanbit a to se mi na ní moc líbí. Je pro mě celoživotním vzorem a inspirací, ale o tom až jindy :-).

 Po příjemném dopoledni jsem se na internetu poohlížela po nějaké té kavárničce, kde bych zakotvila a dokončila rozdělané poznámky do školy. Před pár dny jsem čirou náhodou zahlédla na instagramu naprosto dechberoucí fotky zahrádky tehdy pro mě ještě neznámé kavárny Čekárna, která se nachází pod pražským Vyšehradem.

Ranní kvaping

Ráno vstanu, sotva mžourám,
u zrcadla vztekle kňourám.
Otlačený obličej,
pro mě ranní obyčej.

Těžko říct mám, co jest horší
na stehnech je kůže hroší,
dále pytle pod očima,
ztuhlá šíje, těžká rýma.

Tak kartáček si do úst dám, honem, rychle pospíchám.
Do kuchyně klopýtám, zrcadlu se
vyhýbám.

Snídani si kvapem sním,
u toho však polobdím.
Kávu míchám v termošálku
Do práce to mám fakt dálku.

Už jen zbývá s sebou vzít
trendy pindy do kabelky,
parfém, brýle a pak šminky,
A směr bus už odejít.

 Tak se ženy přiznejte se, kdo je na tom po ránu stejně? Ať už jste v práci nebo na cestě popíjejte káfíčko, mějte krásný den a nezapomínejte na to, že si ho můžeme udělat přesně takový jaký chceme, i když jeho začátek bývá mnohdy krušný.

Ema

Stručné Rezimé

 Co se života týče, proplouvám jím pouze s šálkem kávy v ruce. V případech, kdy mám ruce prázdné, životem neobratně klopýtám a to doslovně, jelikož pravidelné zakopávání patří mezi mé oblíbené aktivity. 

 Ráda bych vás tímto stručným vhledem, 

 letem světem seznámila se svým životem. 

Nedělní sedmička

Šedé nebe, čerstvý vzduch,
už mi z nohou sálá puch.

Skrze pole, louku, černý les
do cíle doběhla jsem přec.

Teď ze špajzu šeptem volá
ta Nutella nestydatá!

Však odolám jí doufám, snad
už krájím si nať na salát.

Vždyť počítám kalorie,
na dietu je to spíše parodie.

Zjistím vždy, když jsem na kolenou
se lžící a Nutellou!

 Toť můj krátký, stručný report z nedělního běhu. Teď si dám klasicky kávičku a jdu se dále věnovat studijním záležitostem. Upřímně mě zdravý životní styl baví, ale občas si na něj spíše hraji (nějak mě to rýmování dnes neopouští). Do běhu jsem se zamilovala teprve nedávno a ačkoliv je to sport jenž patří k těm méně elegantním, skýtá dle mého názoru mnoho krás. Ale o tom až jindy.
 Užijte si svou nedělní dávku kofeinu, dejte nohy takříkajíc hore a podělte se pokud chcete o aktivitu, která vás dobíjí. 

Ema K.

Little Šokoláte (aneb sobotní básnění pro lepší usínání)

Deprese já nemívám,
života si užívám.

Avšak, když vám tělo zavelí,
a rozum je v prdeli,
šupem rychle do Tesca,
pro křupky a pro Frisca.

A k tomu little šokoláte,
zmrzlinu a flat white latte.
Neb radši v bocích madla lásky,
nežli na gezichtě míti vrásky.

 Toť by bylo krátké stručné pobavení pro sobotní večer a já vám milý, zlatí čtenáři přeji dobrou noc a příjemné usínání. A pokud právě paříte, vězte, že život je jako červené víno... Občas po něm bolí hlava.

Napsala endorfiny zaplavená Emča :-)

O čem to vlastně je...

 Mám ráda kávu, hudbu a nohy v teple. A při každé takové příležitosti vždy vyhledávám přítomnost dobrých slov v podobě knih, časopisů a dnes také velmi populárních blogů.  Inu několik let již píšu takříkajíc do šuplíku své všední i méně ordinérní zážitky, které se mi docela slušně kupí, jelikož o zajímavé příběhy dnes není nouze. A protože jsem ženou disponující talentem pro trapasy, jenž je vlastní legendární Bridget Jones, jsou mé zážitky okořeněné lehkou špetkou sarkasmu.