Jablečný koláč

 Byl krásný slunečný den a já se v práci nudila. Věděla jsem, že večer budu mít byt jenom sama pro sebe. A tak jsem se rozhodla tuto příležitost využít k pečení :-).  

 Přináším vám tedy recept na výborný jablečný koláč, který mi společně s kávou a východem slunce byl o víkendu příjemným společníkem při mém probouzení a život byl hned o něco sladší. Nebo tedy o dost :-)

Můj pan Darcy

Tento milostný příběh se odehrál před více než rokem. Je to jeden z těch, který se u nás žen vyskytne jen jednou za život. Krátký, ale o to víc intenzivní stav extáze a poblouznění, na který pak vzpomínáme i ve stáří. Ráda bych vám ho teď Kávařky převyprávěla. Proto se usaďte, vraťte se spolu se mnou do loňského léta, chopte se svého šálku a poslechněte si příběh (ne)jedné z vás :-)

Bylo horké letní odpoledne. Jedno z těch, kdy je prakticky nemožné být venku. Na okraji Prahy v obležení sídlištních paneláků si prostě vysoké teploty neužijete, ať se snažíte sebevíc. Dovolená mi pořádně ještě ani nezačala a já už měla pocit, že se unudím k smrti. Po pár dnech strávených s kamarádkami u šálku horké kávy nebo na zmrzlině se mi zdálo, že jen stereotypně mrhám časem. Proto mě myšlenka na koncert, který mě ten večer čekal, nechávala naprosto chladnou. I když zjištění, že se akce zúčastní celkem osm lidí, z nichž čtyři jsou členové kapely mě přimělo k úsměvu.

Mama Boys

  Nenechte se zmást názvem. Článek sice pojednává o dnes celkem populární mužské skupině, jenž momentálně dobývá domácí scénu. A i když mezi jejich nejznámější hity patří například "Má máti umí všechno nejlíp" či "Jen má máma ve všem pravdu má", nejedná se o hudební soubor.

 Ach ano ženy, bohužel nám dnes vyrostla nová generace mužů. Zatímco gentleman obecný je u nás prakticky vyhynulým druhem, mamánek nepřizpůsobivý se začíná hojně rozšiřovat. Nechápejte mě prosím špatně. Úcta k rodičům, je podle mě věc důležitá a zcela samozřejmá. Avšak nepřestřihnutá pupeční šňůra u chlapců ve věku 25 let a výš, mi přijde stejně sexy jako ponožky v sandálech. Dechberoucí fixace na matku, jenž je mnohdy silnější než kdejaký krém na zubní protézu mi občas přijde až zarážející. Během následujících řádků zjistíte, jaký byl můj život s mamánkem.

Odpoledne s Myšákem

 Miluju prosluněné víkendy. Beru je jako odměnu za těžkou práci během týdne. A jelikož jsem výjimečně neměla přednášky a zkouškové období se pomalu přibližuje, hodlala jsem si ho patřičně užít.

 Konečně jsem našla parťačku na léto, co se mnou vyrazí do Paříže. Tohle město je mou srdeční záležitostí a to hlavně kvůli umění, módě a dobrému jídlu :-). Nikdy jsem tam ale zatím nebyla a tak znám toto město lásky pouze z filmů, knížek a fotek, které dávají moji známý na facebook. Už roky si slibuju, že se tam pojedu podívat. Ale buď nebyly peníze, čas nebo ta správná osoba, se kterou bych chtěla jet. No a konečně se spojily všechny tři faktory dohromady a koncem července vyrážím na svou první Tour de Paris. 

Řezy pražské pindulíny

 Po čtvrteční návštěvě IF Café jsem měla silně cukrářskou náladu. Všechny ty barvy a chutě mě fascinovaly a zároveň inspirovaly. A tak jsem já, zarytá odpůrkyně pečení čehokoliv jiného co je osvědčené a ozkoušené minimálně tuctem lidí, zasedla k psacímu stroji a vymyslela svůj první vlastní recept.
 Můj hlavní požadavek byl, aby z lednice zmizel ten plnotučný tvaroh co mu hrozila brzká doba expirace a jahody, které byly koupené na akci a taky už se tvářily celkem vyčerpaně a mdle. Prostě jsem se chtěla zbavit zbytků, ale zároveň nepéct úplný pel-mel všehochuti. Zároveň jsem ale měla vizi, aby byla tahle sladká neřest lehká, svěží a aby si člověk nemusel každý kousek hned vyčítat. A tak jsem při cestě z práce ještě zaskočila do obchodu pro krabičku malin a tabulku hořké čokolády. Dovolte tedy, abych vám nyní představila Řezy pražské pindulíny.

Hořkosladký den

 Čtvrtek ráno, náměstí Jiřího z Poděbrad. Praha se probouzí do jarního dne. Je devět ráno a slunce praží, jakoby bylo spíš léto. Zatímco jsem čekala na svou kamarádku, mě ťukla do nosu opojná směs vůní z nedalekých farmářských trhů. Když jsem při pohledu na hodinky zjistila, že mám ještě pár minut než Patricie dorazí, vykročila jsem vstříc stánkům nacházejících se v blízkosti kostela.

 Čerstvé ovoce i zelenina, spoustu druhů pečiva a koláčů. Nespočet barev květin i dřevařské výrobky. To vše trhy nabízely, stačilo jen natáhnout ruku... Bylo těžké odolávat všem těm vjemům, úsměvům prodejců a nabídkám ochutnávek, ale dokázala jsem to. Těšila jsem se na snídani a cestou do Coffee Room mě vidina odmítnutých sladkostí neustále odváděla od konverzace. Hovory o životě, které se svými kamarádkami vedu, mě vždy velmi baví. A na dnešní setkání s Patricií jsem se těšila o to více, protože jsme se hodně dlouhou dobu neviděli.

Coffee Room

  S mojí kamarádkou Patricií jsme se neviděly měsíce. Moc jsem se těšila na naše společné setkání a byla jsem ráda, že místo, kde jsme se měly sejít nechala na mě. Po malém průzkumu na Instagramu jsem zvolila Coffee Room.
 Musím tedy přiznat, že je to doslova a do písmene room, tedy pokoj. Kavárna je opravdu maličká, ale o to víc je podle mého názoru útulná. Hned u vchodu vás uvítá modré kolo opřené o zeď a celkový prostor působí velmi příjemným dojmem. Dřevěný bar nám nabízel mnoho sladkých, pečených dobrůtek od cookies, přes mrkvové cupcaces až po banánový chlebíček. Ale náš cíl byl jasný. Obě jsme se třásly na snídaňové menu. Patricie si objednala jasmínový čaj, croissant s lososem a domácí jogurt s müsli. Mou volbou byly toasty s vejcem a avokádem a tradiční flattwhite.

 Čaj servírovaný v karafě, kávička ve skleničce a oboje na dřevěném tácku s logem podniku. Způsob jakým se vám jídlo a pití podává je podle mého názoru polovina zážitku a na tomhle místě, jsem byla nadmíru spokojená. 

Kefírová buchta s kokosem (Kefírovka)

  A máme tu nový den a spolu s ním i recept, který jsem vám včera slíbila. Jak jste se mohli dočíst v článku Ema de la Fujtajbl, občas to při mém pečení vypadá jako při protipožárním cvičení, či jako po výbuchu plynu. Tak to prostě je. Nebudu ze sebe dělat nějakou roztomilou kuchařku, která vše zmákne na poprvé a jejíž všechny produkty jsou zralé na Instagram. Chybami se prostě člověk učí, důležité je se nevzdávat a zkoušet to znovu a znovu, dokud nejsme s výsledkem spokojeni. A to platí nejen v kuchyni, ale i v životě :-).

 Včerejší den, byl celkem náročný. Unavená, s náladou  na bodu mrazu jsem dorazila domů a nervózně poklepávajíc prsty o desku stolu jsem vymýšlela, co budu další den snídat. Z lenosti a nedostatku surovin jsem sáhla do kredence pro archivní kuchařku mojí mamky a za necelou hodinku se zrodila má první kefírová buchta. S radostí vám jí nyní přináším jako typ na rychlou sladkou tečku nejen ke kávě, ale když potřebujete vyklidit spíš a nechce se vám experimentovat :-).

Ema de la Fujtajbl

 Dnes vám přináším rýmy o tom, jak to u mě doma vypadá, když vařím (nejen) podle internetových receptů.  Občas mi ty google typy, přijdou spíš jak hloupé vtipy. Ne že bych byla ten typ holky, co stěží uvaří instantní polévku. Vaření a pečení mám ráda. Občas se i něco povede, pokud je samozřejmě ta správná konstelace hvězd. Pravdou bohužel je, že nejsem žádný kulinářský talent a navíc jsem nešika od přírody. Takže by mi nepomohlo, ani kdyby mi někdo k postupu udělal prezentaci v Power Pointu.

 Ani pečlivé vážení a odlévání do mističek se u mě neosvědčilo, jelikož si pak připadám jako chemik. Proto není divu, že mi sem tam z hrnce vyjde pára ve tvaru hřibu. Je mi jasné, že při každém mém pokusu o vaření či pečení si gastronomičtí bohové rvou v nebi vlasy a drží minutu ticha za padlé potraviny. Když to shrnu, je vám myslím jasné, že se na ty kulinářské výtvory co sem dávám dost nadřu :-). A jak, že ty hokusy pokusy vypadají?

Mrkvový dort (Mrkváček)

 Tak ženy máme tu páteční večer. Pro někoho signál hodit nohy nahoru a otevřít si lahvinku, pro jiné vybrat nejlepší outfit a vyrazit do víru velkoměsta. Pro mě to dnes není ani jedno ani druhé, jelikož čekám delegaci z Moravy. A jedná se o návštěvu ne zcela obyčejnou. Můj bratranec se v červnu žení a veze naší rodině představit svou milou nastávající. Proto jsem byla oslovena s prosbou, jestli bych mohla uklohnit u nás doma oblíbený Mrkváček. No a tak z moci mi svěřené vám nyní přináším recept na mrkvový dort, jenž možná názvem příliš nelahodí nicméně chutná fantasticky :-)

Moje dvorní kavárna

 Byl to zvláštní den. Sobota ráno, klasická pěší trasa Hlavní nádraží směr Lazarská. Půlka Prahy v tuto nekřesťanskou dobu spí, druhá se vrací z mejdanů. Z šedého nebe sem tam padla kapka deště a stejně jako bylo líné počasí, tak i mě se ten den pranic nechtělo.

 A tak jsem si to loudavým krokem pajdala do školy. Zasedla jsem do dřevěné lavice, poslouchala výklad, ale v hlavě jsem měla jen neuspokojenou touhu po dobré ranní kávě. Má instantní, v rychlosti barbarsky připravená mi byla ten den spíše ku škodě, než-li k chuti.

 Když tedy profesor ukončil svůj monolog dřív a já zjistila, že mám skoro hodinu plonkovou, ani vteřinu jsem neváhala a vyrazila za roh spravit si chuť.

Moje Bestofky aneb článek o přátelství

 V pohádkách se říkává, že láska je silnější než smrt. Podle mě však existuje mnoho podob lásky. Mateřská, partnerská, milenecká nebo třeba láska ke kávě :-). Můžeme vlastně milovat kohokoliv i cokoliv. Je však jeden druh, který je dnes čím dál tím vzácnější, jelikož je ho pomálu a tím myslím přátelství.

S Vendulkou na kávičce.

 Nevím jak vy, ale já jsem opravdu nikdy moc přátel neměla, protože jak už jsem psala v článku Stručné Rezimé, potrpím si spíše na kvalitu než na kvantitu. A taky nejspíš proto, že je se mnou celkem těžké vyjít :-). Sehnat dobré přátele je v dnešním světě stejně těžké, jako najít čokoládový dort po kterém se netloustne. A jak, že se taková kamarádka pozná?

Štěstí - věc volby

 Knihy o pozitivním myšlení, ani podobné "manuály na život" nečtu, protože podle mě se nedají vytvořit nějaká obecná pravidla pro žití, jelikož u každého funguje něco jiného. Na toto životní motto o štěstí jsem si přišla sama. K němu mě však vedla dlouhá a strastiplná cesta. Nicméně není růže bez trní a stejně tak beru i svou životní pouť.

 Faktem je, že dnes jsme prakticky každým okamžikem na nekonečném rozcestí osudu. Volíme zda vstaneme pravou či levou nohou, vezmeme si modrý či růžový svetr, jestli si dáme ke snídani čaj či kávu (jasně že kávu :-) ). Každá z těchto možností ovlivňuje volbu nadcházející. To vše určuje náš den, a den zase ovlivní náš týden. A tak běží, ten náš životní kolotoč. Přináším vám nyní jeden ze svých příběhů, který ovlivnil mých posledních 365 dní. Osobně totiž měřím roky podle událostí, které jsou pro mě důležité, nikoliv podle Silvestra.

Kočkafé Freya

 Deprese hlubší než Mariánský příkop. I tak by se dalo popsat mé tehdejší rozpoložení. Hledala jsem, čím si zaměstnat mozek, abych se trochu vzpružila, nicméně se mi to nedařilo. A tak jsem zasedla k počítači a začala hledat podnik, kde bych si dala nějakou tu kofeinovou vzpruhu, ale kde bych se zároveň odreagovala nějakým nevšedním zážitkem. Vzpomněla jsem si, že před několika dny dávala kamarádka na svůj facebook pár fotografií z nějaké kočičí kavárny a tak heslo pro google vyhledávač znělo jasně a to sice kočkafé.

Maková bábovka s lentilkami a džemem (Makovka)

 S radostí vám přináším první tip na sladkou dobrotu ke kafíčku. Jelikož jsou Velikonoce je pochopitelné, že většina z vás už doma peče beránky a mazance. Osobně jsem však sáhla během letošních svátků po tradiční bábovce, jelikož na beránka nemám formu a na mazanec zase nervy.

 Jedná se o kombinací tradičního rodinného receptu na bábovku, který se u nás dědí z generace na generaci, a který je pravděpodobně ve všech rodinách stejný :-). Ale, abych jej trošku zmodernizovala doplnila jsem ho o mák a lentliky.  Opravdu nejsem zdatná kuchta buchta ani gastronomický mág, a proto si myslím, že když jí dokážu splácat já, tak  to zvládne upéct opravdu každý. Sama za sebe přiznávám, že mě nebaví při pečení vážit suroviny, takže používám jednoduchou, léty osvědčenou míru a to sice "hrnek".

Co čekati od Čekárny

 Páteční ráno lehce rozespalé avšak prosluněné. Přímo vybízelo k rannímu běhu, nakonec jsme se s mamkou však domluvili, že raději zajdeme do fitka. Obdivuji moji skvělou mamku "sporťandu". Ve svých téměř padesáti letech se mnou minulý týden uběhla přes sedm kilometrů a v posilovně se též nenechá zahanbit a to se mi na ní moc líbí. Je pro mě celoživotním vzorem a inspirací, ale o tom až jindy :-).

 Po příjemném dopoledni jsem se na internetu poohlížela po nějaké té kavárničce, kde bych zakotvila a dokončila rozdělané poznámky do školy. Před pár dny jsem čirou náhodou zahlédla na instagramu naprosto dechberoucí fotky zahrádky tehdy pro mě ještě neznámé kavárny Čekárna, která se nachází pod pražským Vyšehradem.

Ranní kvaping

Ráno vstanu, sotva mžourám,
u zrcadla vztekle kňourám.
Otlačený obličej,
pro mě ranní obyčej.

Těžko říct mám, co jest horší
na stehnech je kůže hroší,
dále pytle pod očima,
ztuhlá šíje, těžká rýma.

Tak kartáček si do úst dám, honem, rychle pospíchám.
Do kuchyně klopýtám, zrcadlu se
vyhýbám.

Snídani si kvapem sním,
u toho však polobdím.
Kávu míchám v termošálku
Do práce to mám fakt dálku.

Už jen zbývá s sebou vzít
trendy pindy do kabelky,
parfém, brýle a pak šminky,
A směr bus už odejít.

 Tak se ženy přiznejte se, kdo je na tom po ránu stejně? Ať už jste v práci nebo na cestě popíjejte káfíčko, mějte krásný den a nezapomínejte na to, že si ho můžeme udělat přesně takový jaký chceme, i když jeho začátek bývá mnohdy krušný.

Ema