Honey

 Normální romance já prostě fakt nevedu. Na druhou stranu, co je normální? To, co odpovídá většině? Opravte mě, pokud se mýlím, ale zdá se mi, že život je všechno jenom ne normální. A i když to občas není zrovna procházka růžovou zahradou, neměnila bych :-).

 Dnešní čtení je tak trochu pokračování Tinder článku, který jsem napsala před pár dny. Už jsem se vám svěřila, že poslední schůzka pro mě byla něčím zvláštní. Teď vám tedy budu chvíli vyprávět o tom, jak jsem nečekaně potkala parťáka do (ne)pohody.

 To odpoledne ještě než jsem vyrazila, řekla jsem si, že tohle je definitivně poslední Tinder schůzka, ať už to dopadne jakkoliv. Během těch předchozích jsem si dala hodně záležet na tom, abych udělala co možná nejlepší dojem. Perfektní manikůra, make-up, vybraný slovník plný cizích pojmů i vlasy jako ze žurnálu. Říkala jsem si, že přece nevyděsím potenciálního chlapce hned na začátku. Nemusí přece hned vědět, že mám sklony k hysterii když se ztratím, že se bojím skákacích hradů, že mým největším snem je zažít intergalaktickou párty a že občas mluvím jako ukrajinský stavař.

Rybízové muffiny

 Dnes vám přináším po dlouhé době recept, jak se zbavit přebytečného sezónního ovoce v podobě třešní, meruněk, borůvek, jahod a v mém případě rybízu. Máme toho teď všichni plné zahrady. A kdo stejně jako já nedisponuje kusem zeleně, může se obrátit na nekonečné zásoby pultů Vietnamských prodejců. Osobně jsem však rybíz ukořistila na jedné návštěvě, a jelikož o jeho čerstvosti a původu nebylo pochyb (což se u některých již výše uvedených prodejců říci nedá) pustila jsem se hned po návratů domů do pečení.

Road Trip aneb neskutečná dámská jízda

 Když jsem vloni navrhovala Elence, že bychom mohly společně vyrazit na menší road trip po Jižních Čechách nečekala jsem, že to bude až takové dobrodružství. Po několika krátkých setkáních jsme si mezi řečí vyměnily pár typů na místa, kam bychom mohly jet. A než jsme se nadály byl čas odjezdu. Nyní si můžete Kávařky počíst, jak ten náš malý putovní výlet probíhal. 

EMAncipace

 Půl třetí ráno. Nedýchatelný vzduch. Ze sídliště se ozývá jen letmé cinkání zvonkoher, které sem tam rozehraje letní vánek. Dívám se na hodinky, podruhé, potřetí. Zapínám iPod. Ale i přes svůj nabušený playlist mě ta ohlušující myšlenka prostě nenechá být.

"Je zajímavé jak si úspěchy kompenzuješ ten nedostatek". Tahle věta mě pronásleduje už pár týdnů. Pochází z jedné Tinder konverzace s celkem povrchním mužem, který si podle mě ani neuvědomil, co ve mě svými slovy spustil. Psali jsme si hodiny o tom, co od života očekává on a co já. Neshodli jsme se ani v jednom z cca deseti bodů, který jsme každý měli na svém seznamu. V tu chvíli to nebylo podstatné protože jsme rozhodně neplánovali společnou budoucnost, ale přesto to pro mě mělo nesmírný význam. 

Tinder Story

 Tinder. Když jsem ten název slyšela poprvé z úst mojí známé, dost mi to asociovalo nějakou starou počítačovou hru. Něco jako Tetris. Právě před několika týdny, někde mezi popíjením horké kávy a ukusováním čokoládového dortu se moje kamarádka s nadšením dala do vyprávění o téhle (pro mě nové) sociální síti.

 Z toho co říkala jsem pochopila, že jde vlastně o takovou rychloseznamku, která vyhledává lidi ve vaší blízkosti, se kterými potencionálně můžete někam vyrazit. Pro mě jako pro totálního sociálního lenocha ideální příležitost se seznámit, říkala jsem si.

 Co se týče randění, je pravdou, že jsem za posledních pár měsíců celkem zrezavěla a stal se ze mě spíš teoretik než praktik. Ještě ten den jsem si tedy Tinder nainstalovala. Poháněla mě zvědavost a zčásti asi taky touha poznat někoho nového. Ale více než cokoliv jiného jsem chtěla zjistit, co vlastně muži v takových koutech internetu hledají.