Tinder. Když jsem ten název slyšela poprvé z úst mojí známé, dost mi to asociovalo nějakou starou počítačovou hru. Něco jako Tetris. Právě před několika týdny, někde mezi popíjením horké kávy a ukusováním čokoládového dortu se moje kamarádka s nadšením dala do vyprávění o téhle (pro mě nové) sociální síti.
Z toho co říkala jsem pochopila, že jde vlastně o takovou rychloseznamku, která vyhledává lidi ve vaší blízkosti, se kterými potencionálně můžete někam vyrazit. Pro mě jako pro totálního sociálního lenocha ideální příležitost se seznámit, říkala jsem si.
Co se týče randění, je pravdou, že jsem za posledních pár měsíců celkem zrezavěla a stal se ze mě spíš teoretik než praktik. Ještě ten den jsem si tedy Tinder nainstalovala. Poháněla mě zvědavost a zčásti asi taky touha poznat někoho nového. Ale více než cokoliv jiného jsem chtěla zjistit, co vlastně muži v takových koutech internetu hledají.
První dojem byl asi takový, že než jsem zjistila jak aplikace vlastně funguje, strhla se totální kybernetická bombardace. Trvalo mi asi hodinu než jsem získala prvních cca třicet shod. Jde vlastně o to, že lajkujete profily jednotlivých mužů a pokud lajkli i oni váš profil, spojíte se a můžete si psát. V tu chvíli samozřejmě šlo veškeré učení na zkoušky stranou. Popadla jsem tužku, papír a zahájila tak menší sociální výzkum.
Můj rádius obsahoval následující požadavky: věk 25-35 let, žádné fotky nahoře bez trička, žádné fotky v obležení žen, žádné fotky s cigaretou a žádné popisky v profilu typu "Jsem naprosto dokonalý" a tak podobně. Ptáte se proč? No protože jsem si opravdu nechtěla psát s narcistními kuřáky, co jen hledají další šťabajznu se kterou se vyfotí :-).
I přes tyhle celkem (ne)náročné požadavky, bylo ženy z čeho vybírat. Z toho to prvotního vzorku jsem se nakonec sešla s bývalým profi fotbalistou z Liberce. Během našich textových konverzací jiskry doslova lítaly vzduchem, div se mi z toho nepřehřál iPhone. Po pár dnech jsem přijala pozvání na snídani do Café Savoy. Ženy, byly jste tam někdy? Jestli ne, tak po výplatě vezměte sebe a svou nejlepší kámošku na ten nejdražší ale zároveň nejluxusnější francouzský toast s javorovým sirupem v Praze.
Nikdy jsem nebyla na přepychové podniky, ale upřímně, když jsem ve stříbrné lžičce pozoroval svůj odraz, na moment mě ten lesk a třpyt dozajista oslnil. Přestože mě intelektuálně neoslnil, fyzická přitažlivost byla více než na 100%. Tenhle fakt plus vůně luxusních kaváren a restaurací mi lehce zatemnily mozek na dalších řekněme 14 dní. Ale jak už to však v životě bývá, plamen co rychle vzplane také rychle zhasíná a stejné to bylo i s naším vztahem. Po pár prázdných rozpravách nad sakra dobrou kávou jsem naše spojení přerušila. Euforii tedy vystřídalo tvrdé vystřízlivění a mě nezbylo nic jiného než poslat fotbalistovi expresní službou nový pár kopaček.
Zapojila jsem tedy Tinder podruhé a ani ne po dvaceti minutách jsem navázala spojení s velmi melancholicky se tvářícím svalovcem. Ani to nakonec nebyla žádná sláva. Na první výlet mě vzal na posázavskou stezku, kterou velmi často a rád navštěvoval se svou bývalou (o které s nadšením až příliš často vyprávěl). A ačkoliv ráda dělám vrbu, v tu chvíli jsem si spíš připadala jako klika od dveří, protože konverzace na toto téma mi přišla poněkud jednostranná a bezpointní. Ve finále se z něj vyklubal těžký sexuální loudil, a tak jsem i tohoto chlapce odkázala do věčných lovišť internetu.
Třetí seznámení, tentokrát se Slovákem původem z Maďarska, který mi svou vizáží nápadně připomínal Ryana Goslinga bylo sice příjemné, nicméně po pár doušcích piva a třech knedlících u svíčkové jsem zjistila, že i tento muž nemá dořešený svůj předchozí vztah.
Takže ženy jaké jé mé resumé? Všechny zážitky se mi rozdrobily do tolika témat, že ani nevím o čem mám dřív psát. Nicméně teď vám povím asi to, že Tinder jsem aktivně využívala přibližně měsíc. Během tohoto sociálního dobrodružství jsem měla 250 shod, vedla jsem kolem 125 konverzací s různými typy mužů od dělníků, přes vysokoškoláky až po fotografy, umělce a inženýry. A každý z nich očekával něco jiného. Někdo hledal pokec, jiný sex a našli se i ti, co hledali lásku a těch bylo více, než bych na takovém místě čekala. Zdálo se mi v tu chvíli, že čím více jsme dnes všichni spojeni přes sociální sítě tím víc se uvnitř cítíme osamělý a izolovaní. A že i přes všechna média je celkem těžké najít to, po čem doopravdy toužíme.
Během toho měsíce jsem zažila francouzské ráno, prvomájový polibek pod korunami stromů v botanické zahradě i dobrodružný výšlap lesem. A kdybych chtěla, mohla jsem toho mít mnohem víc a pokaždé s někým jiným. Bohužel stojím ze všeho nejmíň o pomíjivost a to byl podle mě jeden ze stěžejních pilířů Tinderu. Protože výběr je tak veliký, že již při první volbě začnete rychle toužit po jiné.
Tinderu jsem nakonec dala ještě čtvrtou šanci a ta byla poslední. Jelikož tentokrát se doslova zablesklo :-), ale o tom až jindy. Co vy, ženy jaké jsou vaše zkušenosti s internetovými seznamkami? Budu ráda, když se podělíte o své zážitky. Osobně mám tedy o inspiraci pro následujících pár článků postaráno :-)
Sociálně utahaná Emča
Žádné komentáře:
Okomentovat