Začátek víkendu, postel. Jsem totálně na dně svých fyzických i psychických sil, ale ten úžasný pocit z dosaženého cíle (a ne jednoho) ženy, ten je k nezaplacení :-). Už dlouho jsem neměla tak naplněný týden jako teď a jsem za něj neskutečně vděčná.
Minulý víkend jsem se totiž rozhodla pokořit ne jednu, ne dvě, ale hned pět zkoušek během jednoho týdne. Což by nebylo zase takové drama, kdybych během toho ještě každý den nechodila do práce a současně se nerozhodla, že zdolám svých prvních běžeckých 12 kilometrů :-). Prostě jsem si vytyčila jeden cíl za druhým, až se mi týden znenadání změnil v překážkovou trať. A jak že těch následujících šílených sedm dní probíhalo?
Sobotní den, jindy poklidný a nesoucí se v duchu objevování kaváren v blízkosti fakulty, byl poněkud chaotický. Neustálá změna rozvrhu, kterou měl na svědomí právě probíhající Den otevřených dveří mě donutil vyběhnout si školní schody asi desetkrát nahoru a dolu. Nebyla jsem totiž schopná najít místnost, ve které se konal test. Nakonec jsem se ale dostavila přece jen včas. A své sportovní aktivity pro toto odpoledne, jsem díky zběsilému pobíhání po budově považovala za hotové. Původně jsem chtěla jít odpoledne běhat, ale proč bych měla, když mi to škola umožnila v rámci zkoušky :-).
V pondělí jsem opět kvapem běžela na další zkoušku, tentokrát z Výživy. Jelikož se sešla ta správná konstelace hvězd a měla jsem nehorázné štěstí, dostala jsem za jedna. Úterý a středa mým týdnem rychle prolétly coby dny intenzivních příprav na dvě zkoušky, které mě čekaly ve čtvrtek.
Čtvrtek. Ráno vstanu sotva mžourám, u zrcadla vztekle kňourám... Prostě nehorázný ranní kvaping. Po něm následovala rychlá cesta do práce, z práce do školy a ve škole test :-). Dále bleskové přemístění zpět do práce, kde jsem si pár hodin pobyla v relativním klidu (i když oproti předchozí části dne to byl klid přímo zenový). Nakonec mě z něj však vyrušila další cesta zpět na fakultu na druhý zkouškový test. Myslíte si ženy, že už to byl konec? Kdepak. Po příchodu domů následoval desetihodinový maraton učení se Základů ekologie :-).
V pátek jsem tedy psala poslední test tohoto týdne, a nakonec i ten jsem úspěšně zvládla. Když jsem se pak vyčerpaně plahočila z kamenné budovy, rozhodla jsem se, že si skočím za roh pro sladkou odměnu. A tak jsem po dlouhé době zavítala do růžového království s názvem Cukrárna Sant Tropez.
Okouzlení směsicí barev a vůní, které mě vytrhly z jinak šedivé a kamenné atmosféry staré pedagogické fakulty. Po chvilce jsem již odcházela se zabaleným dortíkem v ruce. A moje volba? Naprosto famózní Red Cheescake :-)
Na závěr, abych ten týden nějak důstojně zakončila, jsem se rozhodla pokořit již v úvodu vytyčených 12 kilometrů. A povedlo se. Vlastně se povedlo všechno za tenhle týden. Zažila jsem adrenalinové vlny o neuvěřitelné síle. Každý den jsem doslova padala na hubu, pila hektolitry kávy a chtěla jsem to vzdát. Po večerech jsem znovu a znovu otevírala informační systém s tím, že se přepíšu na jiný termín. Ale ne, nevzdala jsem to. Chtěla jsem tu výzvu prostě dotáhnout až do konce. A povedlo se. Odměnou mi pak bylo všech pět zvládnutých zkoušek, dvanáct a půl kilometru běhu a jako bonus luxusní dortík.
Jo a abych nezapomněla, ještě jsem během těch šílených pár dní stihla rande ;-), ale o tom až jindy. Přeji vám krásný víkend Kávařky a já pro změnu teď nebudu dělat vůbec nic.
Neustále zívající Emča.
Žádné komentáře:
Okomentovat