úterý 7. dubna 2015

Moje Bestofky aneb článek o přátelství

 V pohádkách se říkává, že láska je silnější než smrt. Podle mě však existuje mnoho podob lásky. Mateřská, partnerská, milenecká nebo třeba láska ke kávě :-). Můžeme vlastně milovat kohokoliv i cokoliv. Je však jeden druh, který je dnes čím dál tím vzácnější, jelikož je ho pomálu a tím myslím přátelství.
S Vendulkou na kávičce.
 Nevím jak vy, ale já jsem opravdu nikdy moc přátel neměla, protože jak už jsem psala v článku Stručné Rezimé, potrpím si spíše na kvalitu než na kvantitu. A taky nejspíš proto, že je se mnou celkem těžké vyjít :-). Sehnat dobré přátele je v dnešním světě stejně těžké, jako najít čokoládový dort po kterém se netloustne. A jak, že se taková kamarádka pozná?
 V první řadě nezávidí, ale přeje,
 každý váš úspěch jí na srdci hřeje.
 V průšvihu vás podrží, 
 ve všem vždycky podpoří.
 Víte, že tu pro vás je,
 a ať jsou třeba závěje,
 nebo v baru s borcem je,
 vždy za vámi přijede.
 A když je vám nejhůře,
 s lahví vína pomůže.
 Takovou já mám vizi o přátelství. A ženy, můžu vám s potěšením oznámit, že mám to nesmírné štěstí  a dvě takové zlaté holky vlastním. Kamarádek mám sice víc, a všechny z nich jsou skvělé. Ale ty se kterými jsem bezvýhradně na stejné vlně a opravdu vím, že se o ně můžu opřít, jsou jen moje Elenka a Vendulka.
 S Vendulkou jsem se poznala během své první brigády a víte jak poznáte začátek kvalitního přátelství? Budete se ze začátku nesnášet :-). Nebo tedy alespoň tak to bylo se mnou a Vendy. Opravdu jsme se neměly moc v lásce, ale jak už to tak bývá vzájemně jsme na sobě nesnášely to, jak moc jsme si byly podobné. Sarkastické urážky, černý smysl pro humor, talent pro konzumaci enormního množství alkoholu i naprosto dokonalý vkus pro výběr náušnic. Nakonec jsme našly společnou řeč během chvil strávených u kávičky a cigárka na odpoledních pauzách a už nebylo cesty zpět. Začalo naprosto šílené dobrodružství v podobě již dnes devítiletého přátelství. Dnes jí beru spíš jako svou sestru než jako kamarádku.
 Elena je přesně ten typ ženy femme fatale. Je neskutečně energická se smyslem pro umění i pro vhodný výběr lahvinky, když vám není zrovna nejlíp. Její vtipné postřehy a moudra ze života, které ze sebe  chrlí, vám dají občas pocit, že sedíte u sklenky se Samanthou, ze Sexu ve městě :-). Umí vás rozesmát, pobavit i vám řádně vyčinit, když se chováte pod svou úroveň, a to zejména, pokud se to týká mužů. Je to koketa každým coulem a člověk, se kterým se nikdo nenudí Takže o povedené zážitky tu fakt není nouze a podniky dlouho na naši návštěvu (ne)zapomínají :-).
  Za ty dlouhé roky, co své Bestofky mám jsme zažily mnoho vzletů a pádů, ale za tu dobu mohu říct jen jedno. Že ať už jsme šly nahoru či dolů, vždy jsme v tom byly společně. Když jsem kolikrát ztratila sama sebe, úspěšně mi obě pomáhaly mé roztroušené ostatky najít a za pomocí litrů vína, bezpočtu tabulek oříškové Milky a nekonečných bezpointních debat, mě slepovaly dohromady. A za to jsem jim vděčná.
 Co tím chci říct je, že se možná dnes až příliš honíme za dokonalými vztahy s muži a ženy vzájemně si tak akorát umí házet klacky pod nohy. Možná bychom měli dnes víc pracovat na přátelství, protože ta mají rozhodně delší záruční lhůtu. A navíc, pokud je kamarádství kvalitní, nikdy jej nebudete muset reklamovat :-)
S láskou pro ty mé dvě nejlepší
Ema

Žádné komentáře:

Okomentovat