u zrcadla vztekle kňourám.
Otlačený obličej,
pro mě ranní obyčej.
Těžko říct mám, co jest horší
na stehnech je kůže hroší,
dále pytle pod očima,
ztuhlá šíje, těžká rýma.
Tak kartáček si do úst dám, honem, rychle pospíchám.
Do kuchyně klopýtám, zrcadlu se
vyhýbám.
Snídani si kvapem sním,
u toho však polobdím.
Kávu míchám v termošálku
Do práce to mám fakt dálku.
Už jen zbývá s sebou vzít
trendy pindy do kabelky,
parfém, brýle a pak šminky,
A směr bus už odejít.
Tak se ženy přiznejte se, kdo je na tom po ránu stejně? Ať už jste v práci nebo na cestě popíjejte káfíčko, mějte krásný den a nezapomínejte na to, že si ho můžeme udělat přesně takový jaký chceme, i když jeho začátek bývá mnohdy krušný.
Ema
Žádné komentáře:
Okomentovat